Já wim, já wim - další článek o ničem :-) jako včerejší a zase bez fotek.
Musim přiznat, že manažer kempu je docela pobavenej a řikal mi když jsem mu platil další noc, že máme teda proklatou trpělivost čekat tady na východ slunce. Ale ani naše trpělivost není nekonečná a pomalu dochází konce. Celej den bylo počasí na hovno, takže jsme se akorát rozhodli zajet čeknout znova internet a taky jsme potřebovali natankovat a nakoupit něco k jídlu. Počasí mělo bejt na další dva tři dny ok, ale už jsme je nechtěli promarnit u majáku. Dali jsme mu poslední šanci a rozhodli se, že se potom přesunem a zkusíme štěstí pro změnu na nejvyšší nevulkanické hoře severního ostrova Mt. Hikurangi. Zde je doslova první místo na kontinentální planetě (to je divnej pojem a asi i nesmysl hehe), kde se slunce dotkne pevniny….takže jsem se upnuli na možnost bejt úplně první lidi na planetě, kdo uvidí slunce (u majáku jste až druhý když je někdo na vrcholu týhle hory…hehe)…což je dobrá výmluva na to opustit maják bez případného úspěchu. Ve městě jsme ovšem museli zaplatit poplatek 30 doláčů za výstup a přenocování, jelikož se jedná o posvátné místo místního kmene.
Zbytek dne po návrtu do kempu byl klasika... nějaký to vaření a seriálky (The Big Bang theory, Simpsons, Game of Thrones) a samozřejmě horká sprcha (což je pro nás něco jako luxus).
