Chčije a chčije. Nejslunečnější oblast a chčije. Všechno je furt mokrý v autě to voní jak…já ani nemám přirovnání vlastně (mokrý boty, ponožky, oblečení …takovej super mix :-). I vůně do auta se snažila zdrhnout. Při deštové pauze jsme si akorát prošli pláž v kempu, a pak už nás tam nic nedrželo.
 |
| Tomáš vyhlíží kapitána Bludnýho Holanďana asi ;-) |
 |
| I když tam chčije vypadá to dobře... |
 |
| Trochu zima, ale na pantofle pořád dobrý...jako správnej kiwi |
 |
| To newim co sem se snažil vyfotit |
S náladou na bodu mrazu jsme se rozhodli zvednout kotvy a vydat se směr jih po druhým (východním) pobřeží. Celej den chcalo, takže ani fotit moc co nebylo protože všechno bylo v mlze. Něco sem zkusil nastřílet, ale moc toho není. Zbytek dne jsme strávili v autě cestou na jih, protože se nám na severu zůstávat nechtělo a upřímě nás Coromandel tak trochu sral. Cestou jsme projeli populární 309 road, což není nic jinýho než mnoha kilometrová gravel road. Netušim proč je populární, i když věřim, že za !!!hezkýho!!! počasí se dají nachytat pěkný fotky okolí.
 |
| Všude chcalo, ale přesto je to tam parádní |
 |
| Tam od moře se motá silnice skrze ty kopce...a když řikám motá, tak myslim doslova motá.... |
 |
| To co není vydět a musíte si to domyslet, je pěkná místní hora :-) (jedna ze zastávek na 309 road) |
Krátce jsme zastavili v městě Whitianga, natankovat a něco trochu nakoupit. V místním infocentru jsem se poptal na levný basic camp v okolí. Tady se jim říká DoC (nějaká zkratka…možná „Dost Ochuzenej Camp“). Jedná se v podstatě pouze o to, že platíte za to, že tam stojíte a k dispozici je záchod a někdy studená (ledová) sprcha. Voda je obvykle nevhodná k pití pouze po převaření či jiný úpravě. Ale je to hold nejlevnější varianta, obvykle max 10 dolarů.
Paní v infu mi řekla, že tu nic takovýho nemají, ale že můžu jet za 25 a víc dolarů do Holiday park… tak sem ji slušně poinformoval, že po zaplacení posranejch 200 dolarů pokuty nemam na to, abych si platil Holiday park. Zároveň jsem se optal, jak je to s těmi pravidly… že maj někde značky zákazový a někde ne a ještě k tomu více variací značek a co, že která vlastně znamená a jak se to kryje nebo nekryje s tou vyhláškou. Odpověděla mi, že neví a že je to vlastně trochu „tricky“. Každopádně s pochopením Kiwi mi nakonec dala nějaký typy na nejlevnější možný campy, ovšem i tak minimálně za 15. Nic jinýho nám nezbejvalo. Vydali jsme se je očekovat. Cestou jsme si u jednoho místního týpka koupili med, protože sem začínal cejtit, že na mě něco leze a jelikož nemám rum do čaje, musim použít med. Majitel farmy byl velice přátelský kiwi, překvapený, že jsme až z Čech. Vyjádřil opovrhnutí nad 200 dolarovou pokutou, protože jak jinak jsme si opět pobrečeli :-).
Pak už jsme jenom projeli dva typy na camp, z nichž jeden z nich byl drahej, takže jsem vsadili všechno na druhej. Naštěstí to vyšlo a ubytovali jsme se v campu poblíž města Coroglen za 12 babek včetně elektriky a teplý sprchy (tu já oceňuji nejvíc, páč se o mě pokouší nějakej bacil a horká sprcha to je moje). Není to typická cena, ale camp je skoro prázdnej a friendly týpek nám udělal cenu.
Večer sme ukuchtili véču, naplánovali si walk na další den, skoukli movie, píchli se na free net (někdo to tu má nechráněný) a jali se čekovat nějaký ty pravidla pro camping na Zealandu. Zjištěním je to, že jakmile se jedná a turisticky trochu populární oblast tak tu maj ty k…y všechno zpoplatněný, zakázaný a bůhví co ještě vždycky nějakou lokální vyhláškou. Doby před 5ti lety už jsou dávno pasééé a taková svoboda jako tenkrát tu už nepanuje….jo hold i tady objevili business. Speciálně tady na severním ostrově.
