KIA ORA visitors

Kio Ora...welcome and enjoy my trip with me...

pátek 2. března 2012

Den 18. - The Pinnacle (25. 2. 2012)

      Oproti původnímu plánu vstát brzy a vydat se směrem do campu, odkud vede trasa na Pinnacle, jsme vstali pozdě. (Asi bych měl skončit se psaním dneska. Tahle věta zní děsně). Takže do místa pod horou jsme dorazili asi s 4hodinovým zpožděním. Přesto se to dalo teoreticky stihnout nahoru a dolu do setmění. Cedule nám oznámila, že by to mělo trvat celkem cca 7 hodin. Ale jak již víme, 7 jejich je našich 6 možná míň. Práskli jsme teda do bot a vyrazili směr Pinnacle. Čekal jsem něco podobnýho jako před pár dny. Tzn. prodírání a škrábání se po svahu, někdy po čtyřech. Ovšem chyba lávky. Tady nás čekal “skoro” chodník a schody až nahoru - na horu. Což je teda trochu vopruz, ale co se dalo dělat. Tempo bylo tím pádem vyšší a na vrcholu jsme byly za 2 a kousek hodiny. Stálo to za to. Měli jsme štěstí, protože mraky se rozhodly, že nebudou překážet a poodešli na vyšší nebeská patra. Výsledkem byl obstojný výhled a doufám, že i fotky za něco stát budou. Celkově jsme to nahoru a dolu sfoukli za 5hodin s velkou pauzou na vrcholu a pak už jenom čau a nikdy víc Coromandel. Drahej si pro nás byl až běda a počasí taky na hovno. Takže …směr východ najít job a vydělat na pokutku a na další cestování.

Cesta je laděná do pohodlna, takže řeky brodit nemusíte..., ale můžete

místama parádní výhled

To je von fešák,... Mr. Pinnacle

Tady je patrná stezka, resp. chodník na vrchol

Schody na samotný vrchol

just me

Sice mraky, ale pořád parádní výhled

To newim kdo je...:-)

Nechoďte za zábradlí..., ale to bych se nedostal tam dozadu...

...a neviděl parádní výhled...

...jako třeba údolí směr Pacific ocean...

...a prostě bych nebyl na vrcholu :-)

let's go back

se mi skákat po šutrech taky nechtělo...