Mno a co se nestalo…ráno po probuzení na odpočívadle, kde jsme strávili noc, přijel takovej starší strejda v zelený vestě a zdvořile se nás zeptal, jakou jsme měli noc. Hodnej pán to byl, ovšem s blokovou pokutou v ruce na 200 dolarů za nepovolený camping už mi tak milej nepřišel. S blokovou pokutou mi také podal další leták, upřesňující informace o pravidlech freedom campingu. S tím, že jakousi lokální vyhláškou je to tu všude zakázaný. Mno, dobrá informace, ale pozdě. Měl sem chuť mu to narvat do krku a hodit ho do moře, ale 2000 doláčů za inzultaci komisaře nemám (chtěl bych je mít). Na tento leták, podotýkám, v onom Infocentru asi pozapoměli. (Hodí se poznamenat, že tu samou pokutu na tom samém místě dostali i další backpackeři, kteří strávili tu samou noc na tom samém místě – strejda o 400kila bohatší za pár minut).
Takže o 200 doláčů lehčí jsme se vydali najít něco, čím strávíme den. Vyhlídli jsme si nedaleký pár hodinový walk z městečka Te Puru, kterej mi (nám) měl vyčistit hlavu. Ještě před vejletem jsme prohodili pár slov s jedním místním kiwi. Ten byl upřímně řečeno stejně mrzutej jako mi za tu pokutu a v podstatě nám řekl, že místní lidi s tím nesouhlasí. Nemají problém s free-campingem a to, že jsou tu turisti dost často napálený a pokutovaný se jim taky nezamlouvá, jelikož turisti se pak prostě zvednou a odjedou a nic tu neutratěj (to jsme ostatně udělali i my).
Ale popojedem. Vejlet. Jednalo se hicking skrz místní les či prales. Walk to byl pěknej, to musim poznamenat. Cestou jsme museli mnohokrát překonávat řeku, ovšem jelikož nebylo moc vody (poslední dny byly slunečné a krásné!!!!!!) dalo se to vždy nějakým freestylem přeskákat po šutrech. Od řeky jsme začali stoupat do místního „kopečku“. Stoupání trvalo další 3 hodiny a bylo velice, velice možná i kurva strmý :-) (číselně z nuly na 800 m.n.m. na velice krátké vzdálenosti). Spocenej sem byl za svůj život mockrát, ale takhle?? To snad ještě nikdy. Potily se mi snad i uši. Každopádně na vrcholu sem byl jako bych prošel bazénem. Mno a co se nestalo nahoře…začlo chcát. Na jednu stranu to bylo jedno, páč sem byl stejně už mokrej, ovšem představa dalších cca 3 hodin chůze po kořenech ze strmýho kopce mě netěšila. Chlácholili jsme se, že to bude jen krátkej déšť. A chlácholit jsme se přestali až po 3 hodinách chůze v dešti, kdy jsme dorazili do auta. Přesto musím říct, že se jednalo o jeden z nejlepších walků, resp tady už se spíš hodí říct „hicků“ jelikož se sem-tam museli používat pro chůzi i ruce :-). Celkově jsme ušli jen něco kolem 20km, ale strávili tím celé odpoledne cca 6 hodin. Celý totálně zmáchaný jsme se museli pohnout z místa, takže akorát převlíknout do suchýho a doufat ve slunce, kerý nám usuší hadry. Dyť jsme přece na jednom z nejslunečnějších míst na Zealandu!!!!!!!!! Ještě ten den jsme to dorazili po západním pobřeží, kudy se vine hlavní silnice, na sever do jednoho campu ve Waikawau Bay (hodit si to na nějaký parkoviště za 200 dolarů parkovnýho se nám už moc nechtělo). Příjemně unavenej po odpoledni, klasických pasta k večeři a pár dílech „Simsnů“ jsem usnul jak mimino (Tomáš říká, že standardně usínám uprostřed věty).
 |
| Cestou musíte přebrodit pár řek...my to měli snadný... akorát přehopsat pár šutrů , pač bylo málo vody. To se tu může velice snadno a rychle během deště změnit což mělo za následek nejednoho mrtvýho turistu...(to zní optimisticky hehe) |
 |
| Dost chcalo...jeden z momentů, kdy jsem mohl vytáhnout foťák |
 |
| Ha...cíl v dohledu resp. poloviční cíl pač potom ještě hodinu po asfaltu |
 |
| to je to samý....(zoom) |
