A vono jo. Poptali jsme se na dvou místech bez úspěchu ovšem do třetice… a začli jsme ještě ten den. Sehnali jsme místo v místním Packhausu a budem tu robiť dokavaď nezhynem, resp dokud budem moct. Přislíbili nám cca 14dní což je ok. Za minimálku, jako ukrajinec a 12ky, ale za to za každýho počasí.
…
…
Práce spočívala povětšinou v balení kiwi zlatýho, zelenýho, kiwiberry občas nějaký citróny nebo avokáda. A to všechno kolem 12 hodin denně, takže si připadáte jako idiot, protože váš mozek prostě přestane pracovat. Nepotřebujete ho. Na druhou stranu je to fajn, poněvač potkáte spoustu nových lidí, se kterými můžete pokecat či se dozvědět spousty věcí. Měl sem to štěstí, že sem pracoval s rodilou angličankou takže alespoň sem potrénoval vyšší level angliny, něco se i z gramatiky naučil a pochytil nějakou slovní zásobu. Dokonce si vyslech pochvalu nad mou anglinou (což mě jako ješitnýho týpka samozřejmě zahřálo i když v koutu duše vim že to bylo tak trochu ze zdvořilosti a dokud já nebudu spokojenej se svou anglinou tak to nebude good enough).
Dva dny sem v práci strávil skládáním papírových krabic a můžu říct, že sem v tom našel smysl života. Byl sem v tom velice dobrej. Se zavřenýma očima, s rukama za zády dokonce spící sem byl schopnej skládat… velice zábavná to práce …nemám přirovnání.
Po tejdnu docela vopruzu (i když vobčas si můžeš najít nějakou malinkou zábavu jako rozprsknutí shnilýho kiwi či další stejně stupidní věci) se stalo to, že přišel šéf a řek, že se něco posralo s ovocem a že není víc práce pro nikoho, takže jsme všichni byli propuštěni (moje první pracovní kopačky :-)). Prej uvidíme za pár dní, jestli se bude pokračovat nebo ne. Musej čekat na laboratoř, kerá jim řekne co se stalo s ovocem a jak jinak než že vědci o víkendu nepracují takže až v pondělí snad.
Každopádně práci jsem si užil dle možností, konečně sem zase mohl pít denně aspoň 4 kafe (abych přežil den), ale asi mě to vrátilo do období Aucklandské závislosti na kafi …hehe. k tomu bylo ovoce zdarma takže sem sežral nespočet zlatých kiwi...(ty co v evropě neznáme a co jsou lepší než zelený)
Teď akorát sedíme na prdeli v backpackeru a koukáme jak chčije (stále). Čekáme na prachy, kerý přijdou až ve čtvrtek a do tý doby se budu snažit zbavit se tý svině, co se se mnou táhne už od Aucklandu (…nemyslim Tomáše :-) :-)) a ne a ne se jí zbavit. Posranej kašlíček…a jestli dostanu rýmičku, tak to bude moje smrt. Špinavý trenky a půl bagety za rum, kerej by mě z toho dostal během jednoho dne.
Dva dny sem v práci strávil skládáním papírových krabic a můžu říct, že sem v tom našel smysl života. Byl sem v tom velice dobrej. Se zavřenýma očima, s rukama za zády dokonce spící sem byl schopnej skládat… velice zábavná to práce …nemám přirovnání.
Po tejdnu docela vopruzu (i když vobčas si můžeš najít nějakou malinkou zábavu jako rozprsknutí shnilýho kiwi či další stejně stupidní věci) se stalo to, že přišel šéf a řek, že se něco posralo s ovocem a že není víc práce pro nikoho, takže jsme všichni byli propuštěni (moje první pracovní kopačky :-)). Prej uvidíme za pár dní, jestli se bude pokračovat nebo ne. Musej čekat na laboratoř, kerá jim řekne co se stalo s ovocem a jak jinak než že vědci o víkendu nepracují takže až v pondělí snad.
Každopádně práci jsem si užil dle možností, konečně sem zase mohl pít denně aspoň 4 kafe (abych přežil den), ale asi mě to vrátilo do období Aucklandské závislosti na kafi …hehe. k tomu bylo ovoce zdarma takže sem sežral nespočet zlatých kiwi...(ty co v evropě neznáme a co jsou lepší než zelený)
Teď akorát sedíme na prdeli v backpackeru a koukáme jak chčije (stále). Čekáme na prachy, kerý přijdou až ve čtvrtek a do tý doby se budu snažit zbavit se tý svině, co se se mnou táhne už od Aucklandu (…nemyslim Tomáše :-) :-)) a ne a ne se jí zbavit. Posranej kašlíček…a jestli dostanu rýmičku, tak to bude moje smrt. Špinavý trenky a půl bagety za rum, kerej by mě z toho dostal během jednoho dne.
