Po přenocování na jednom z odpočívadel u silnice nás čekalo pár hodin jízdy do Taurangi. Řídil Tomáš, protože mně se opět vzbudilo koleno, kerýmu očividně výšlap na sopku neprospěl.
 |
| FWH |
Silnice 43 je jinak též známá jako „Forgotten World Highway“. A musim říct, že název je trefnej. Jedná se o klikatou úzkou silnici proplétající se nádhernou novozélandskou krajinou…o níž si řikáte, že to musí bejt zapomenutá krása. Silnice se plazí mezi horama kopíruje údolí a řeky a nabízí spektakulární výhledy jak směrem na Tongariro park, tak směrem na Mt. Taranaki.
Problém je, že tuhle krásu není lehký vyfotit a moje kvality na to nestačej. Takže jsem se pokoušel a pokoušel, ale žádnej zázrak jsem nenafotil. To se musí prostě vidět jako 150km dlouhej celek.
 |
| Tak s tim se tu setkáte hodně často |
 |
| To je klasicky sešlapanej zélandskej kopec (od ovcí bo krav bo čehokoli) |
 |
| Tam jsme před chvilkou projeli (ono životní jednou dole jednou nahoře) |
 |
| To mi přišlo jako dobrá fotka |
 |
| Doleva doprava nahoru a dolu... |
 |
| Kopce a kopečky... |
 |
| V dálce Tongariro national park (uprostřed Mt. Ruapehu nejvyšší hora severního ostrova) |
 |
| Klikatí se klikatí... |
V Turangi jsme si na další den zarezervovali místa v busu, kterej nás odveze z parkoviště na začátek Tongariro crossingu, odkud vede 20km stezka zpět na parkoviště. Nějakej čásek z odpoledne jsme strávili v knihovně dobíjením baterek a na free netu.
Noc jsme strávili na pozemku jednoho místního přátelskýho kiwi chlápka, u kterýho jsme si mohli i dočerpat vodu. To bylo dost fajne páč to bylo blízko parkoviště odkud nás měl vyzvednout autobus.
