KIA ORA visitors

Kio Ora...welcome and enjoy my trip with me...

pondělí 2. dubna 2012

Den 41. – Napier, Hastings (19. 3. 2012)

      Jelikož jsme trochu vystreslý z těch jejich místních posranejch vyhlášek o zákazu kempování zavedli jsme novou taktiku přijet pozdě odjet brzy. Takže jsme vypadli po šestý hodině z odpočívadla a vyrazili směr Napier. Tady jsme navštívili Info centrum poptali se po práci v místní nějaký pobočce, kde jsme i vyplnili nějaký čekací formuláře a zapadli zase do knihovny. S překvapením v tak velkém městě nemají v knihovně free net. Maj ho zpoplatněnej a dost přepálenej. Takže jsem akorát sepsal moudra pozpracoval další fotky a dobil baterky.

      Odpoledne jsme se vydali směr nedaleký (cca20km) Hastings, kde jsme udělali to samý jak v Napieru. Tzn. infocentrum poptat se po práci plus objet backpackery, kerý práci i sjednávají.

       Jednu věc jsem zapoměl říct. Už když jsme opouštěli Gisborne, tak začlo chcát (a až do teď nepřestalo). A to jsem netušil, že věci půjdou od desíti k pěti. Všude nám v podstatě řekli, že práce je akorát teď všichni čekaj až se oteplý, přestane chcát a pak, že nám asi zavolají. Jenže my si čekli předpověď a ta není na další skoro tejden vůbec příznivá. Takže platit si na tejden backpacker a při tom nemít práci je pro nás nemožný, jelikož bysme se připravili o skoro všechny peníze. A i kdybychom práci teď dostali, znamenalo by to čekat na peníze dalších 10 až 14 dní. Což by nás zruinovalo. Tzn. backapacker absolutně nepřichází v úvahu a to taky znamená, že si práci musíme sehnat klasickou cestou = se někde poptávat (když si nezaplatíš alespoň týden v backpackeru, nejsou ochotni ti pomoct sehnat práci = což chápem). Takže s pocitem na hovno, počasím na hovno, prací v nedohlednu jsme se vydali ven z města, že se někde utáboříme. Cestou jsme se tak trochu ztratili, jelikož nemáme mapu města, takže jsme se postupně dostali někam a vůbec jsme netušili kam. Padala tma a navíc sme nemohli najít posratý místo na přespání. Když už jsme si řikali, jak se všechno sere a nedaří se, přestala topit Julča. Prostě super. Takže v autě byla kosa a vlhko. Promlouval jsem julče do duše, že furt něco chce - jednou že to je volej, pak brzdovka, furt nafta a tak jí všechno dám a co že se děje teď a proč kua netopí. A ve chvíli kdy sem se tak rozčiloval, mi oči sjeli na teploměr motoru. No to snad kurva drát NE. My vaříme. A v tu chvíli mi seplo proč julča netopí. Naštěstí jsem si toho všimnul ještě za včas, takže sem zastavil a nic se nestihlo stát. Akorát jsme stáli uprostřed ničeho. Vpředu nic, vzadu nic a nalevo a napravo už vůbec nic. Takže jsme tak seděli v autě na kraji silnice, venku děsně chcalo, fičel vítr a my čekali, až trochu vychladne motor a z nějaký hadice přestane syčet pára. Prostě super sqělý. Sedíme uprostřed divočiny a nikde nikdo. Naštěstí sebou vozíme pořád vodu, takže po nějaký době co vychlad motor, jsme ji dolili. Za celou dobu kolem profrčelo jen jedno auto, ale to musím zmínit, že se řidič po chvíli otočil a vrátil se přeptat, jestli se něco neděje. To musim ocenit. Po dolití vody jsme se už za tmy vydali směrem zpět najít DoC kemp, kerej tam měl někde bejt. Mno zkrátim to. Ten jsme nenašli, pač jsme si furt nebyli jistí, kde vlastně jsme (já jen kroutil preclikem a Tomáš se snažil nás najít na mapě :-)). Ale aspoň jme našli zapikávací místo, kde jsme strávili noc. Usínal jsem s tím, že sem vzíval Julču, aby už vše bylo OK. Že sme byli snad jenom blbý, když sem nezčeknul vodu.

(no photo today)