Brzy ráno jsme měli v plánu navštívit Info a poptat se co a jak ale to otvíralo až pozdě a tak jsme se serali a vyrazili přímo kvulkánu. Vede k němu v podstatě jen jedna hlavní cesta z Egmont Village, i když turistickej přístupů je více ze všech stran. Cesta nás zavedla do centra přímo pod vulkánem, kde jsme se informovali na počasí a cestu. Musim podotknout, že tam byla kosa jak svině. Taková ta kosa jak to smrdí sněhem, ale žádnej nikde není. Takže jsem se solidně vohákli a vyrazili směr cca 8 hodinovej výstup (i s návratem). Já byl hlavně zvědavej co si o tom bude myslet moje koleno, kerý se tvářilo zatím posledních pár dní na pohodu.
 |
| První kontakt |
 |
| Již na cestě k ní |
 |
| Parádní kopeček... |
První fáze výstupu je f pohodě jdete nějaký max dvě hoďky směr televizní vysílač a chata. (stoupáte z nějakých 946 do 1520 m.n.m.). Až k nim vede cesta, kerá je sjízdná pro tereňáky, takže i chůze je rychlá a snadná. Ovšem zbylých 1000vejškovejch metrů už je pořádnej výstup. Za pomocí schodů se dostanete na strmej svah plnej šotoliny a štěrku po kterým se musíte doslova škrábat a traverzovat směr vzhůru. Po pár metrech toho máte docela dost páč neustále kloužete dolu. Povrch je prostě nestabilní a dost sypkej a vy se furt krásně vezete dolu. Musíte vynaložit dost energie, abyste pokročili. Já se rozhodl se s tim netrápit opustit značenou cestu a vyrazil jsem napříč svahem páč jsem tam zahlíd jakoby skalní podloží, takže jsem se proklouzal a prosesypal až k němu. Narazil jsem na vyschlý koryto z jarního tání, což odneslo vrstvy štěrku a tím pádem my to tolik nesmekalo, ale bylo o dost strmější a muselo se dost šplhat po skále. Výstup byl ovšem rázem o dost rychlejší. Když jsem se ohlíd, kde se potácí Tomáš, který se rozhodl mě nenásledovat, ale pokračovat značenou cestou, spatřil jsem ho o dost vejškovejch metrů pode mnou sedícího na zadku a nepokračujícího nikam. Z toho, co naznačoval, mi došlo, že to vzdává a nebude pokračovat. Že se vrátí k chatě a tam počká. Já jsem tedy pokračoval dál již sám po vlastní trase. Ta mě zavedla až ke skalnatýmu hřebenu, kde jsem protnul svoji trasu se značenou trasou, takže poslední kousek už napřímáka směr kráter. Ten poslední kousek trval ale víc než hodinu. A to jsem dost makal, aby mi to netrvalo moc dlouho, když Tomáš dole čeká.
Pak jsem konečně spatřil vchod do kráteru. To už jsem myslel, že chcípnu z toho lezení. Ale zadařilo se a já byl uvnitř. První pohled co se my naskytl byl něco jako „WtF???“ „a to je jako všechno??“ Protože to co jsem viděl, byl zbytek špinavýho sněhu na dně malýho kráteru, kde se fotili lidi (Podle paní v infu má bejt kráter celoročně plnej ledu a sněhu). Ale řek jsem si nebuď blbej a jdi se podívat na druhou stranu za hranu. A taky že jo…tam se mi otevřel pravej velkej kráter zaplněnej ledem. Jen tak mmch tam svinsky ledově foukalo a kosa byla děsná, zvlášť když jste propocenej až na prdeli (zde bych chtěl poděkovat svému tatíkovi, jenž mi vtipně zaslal k letním Vánocům zimní čepici = teď se hodila).
Nastřílel jsem pár fotek, stih si na ledu rozbít hubu a mazal dolu. Možná jsem neměl po těch skálách tak mazat, páč jsem si parádně namlel až jsem myslel, že sem si přerazil zápěstí (ani jedna kurva a prdel neprolítla vzduchem), ale nic takovýho se naštěstí nekonalo tak sem mazal dál. Fáze po štěrku dolu byla rychlá. Stačí, když máte nějaký základní zimní dovednosti na kluzkách. To je totiž naprosto to samý akorát držet balanc a nechat se vézt. Takže dole jsem byl o dost rychleji, vyzved Toma, kerej si tam pařil něco na mobilu a pak už jen zpět k autu.
 |
| Jednodušší pasáž k vysílači |
 |
| Kousek pod chatou a vysílačem |
 |
| Strmý schody směr štěrkové pole |
 |
| Štěrkový pole...vypadá to odsud kousek ale zdaleka neee |
 |
| Již sám cca 1,5hodiny pod vrcholem |
 |
| Podled kousek z podvrcholu |
 |
| poslední lezecká část (hodinová) |
 |
| První menší kráter |
 |
| Ano je to sněhová koule |
 |
| Na cestě za lepší fotkou.... |
 |
| ...jsem objevil daloko větší kráter:-) |
 |
| Po návratu k autu...společné foto |
Musim říct, že jenom vidět Mt. Taranaki (natož si vylízt na vrchol) je jedna z věcí kerou nezapomenete. Je to monumentální spící vulkán (2518m.n.m.) s jedním z nejsousměrnějších sopečných kuželů na světě. K tomu je umístěnej uprostřed poloostrova na západním pobřeží a je obklopenej naprostou rovinou. Zvedá se v podstatě rovnou z moře do parádní vejšky. Kolem něho je zároveň naprosto simetrickej národní park, což mu při leteckých pohledech dodává kouzlo.
 |
| To jsem nefotil jááá...to jsem si vypujčil od pana googla |
Okolo pátý odpoledne jsme opouštěli Mt. Taranaki a vydali se po silnici 43 směr Taurangi, kde jsme měli v plánu přejít Tongariro crossing.
