New Zealand adventure: Den 88. – Přejezd hor do města Wanaka (5. 5. 2012)

Pozn autora: tak nějak sem si po sobě náhodou přečet pár článků...a je to teda fakt plný chyb a negramotností...takže znovu odkazuju na výstražnou část na začátku mého blogu :-), opravovat to nebudu :-)

Po ledovcích následovalo nějakých necelých 300km ničeho. Říkám sice ničeho, ale myslím něčeho. Následoval totiž přejezd do Wanaky města na druhé straně hor. A k tomu, abyste se tam dostali, musíte zdolat Haast Pass (Haastův průsmyk). Ale to předpíhám. Nejdříve bylo nařadě 130km pobřežní silnice do Haastu, jenž se právem řadí k nejkrásnějším silnicím světa. Jak by řekl pan Homolka „ty panorámata“…to je bomba. Cestou jsme se zastavovali na nějaký ty vyhlídky a doslova se kochali. U jednoho odpočívadla byl něco jako naučný walk po pláži a ůlesem kolem malýho jezera. Já většinu času strávil na pláži pozorováním dovádění delfínů. Pokusil sem se je chytnou nad hladinou, abyste věřili že nekecám. Něco trochu se povedlo, ale dost by se mi tam hodil nějakej teleobjektiv.

...to je tak když někoho baví život :-)...

...a tyhle dva tam dost řádili...

Po Haastu již odbočíte směrem hory …a vydáte se do Haastova průsmyku. Je to v této obasti geologicky jediný místo kudy lze spojit západní a východní pobřeží (z celkových třech na celým ostrově)….nic jinýho tu není jen obrovský 3tisícový hory. Tenhle průsmyk je jak jinak než prokousaná řeka kerá to svedla za nějakej ten tisíc či milion let. Takže po celou dobu jedete podél řeky, milionkrát ji přejíždíte, a když se s ní do průsmyku nevejdete, hold je silnice zaseklá do skály. Všechny větší mosty tu jsou samozřejmě „One lane“ jako v celým zélandu…je tojednodušší na výstavbu a levnější a dost často prostě použili železniční most a zaplácli ho asfaltem. Každopádně si připadáte jako když jedete tunelem páč všude kolem vás je příkrá skála a na nebe je vidět fakt jen když se zakloníte :-). K tomu stoupání a klesání jsou tam parádní takže občas sem si připadal že ani nejedem (julča hold nemá turbo) a občas jsem byl vděčnej za nový brzdy. Každopádně stavět tudy tu silnici musel bejt kumšt.

Rozhodně to byl ale asi nejhezčí úsek (minimálně pro mě osobně nejzajímavější a nejklikatější) jakým jsme zatím projeli. Ty zasněžený majestáty kolem vás jsou bombácký a dechberoucí.

Tuhle fotku sem si pujčil z netu od pana Googla...já vůl se jen kochal a nic nenafotil...resp sem řídil. ale je na ní vidět tipickej "Haast Pass most"

A ve chvíli, kdy si myslíte, že už to nemůže bejt lepší, otevře se před váma výhled na obrovský jezero Wanaka. To je první příznak, že jste se již promotali průsmykem. Vlastně kecám. Prvním příznakem bylo městečko Makarora s první benzínkou po 100km…samozřejmě jsme si před průsmykem chytře nenatankovali s tim, že máme dost, ale julča si do těch kopců brala kapku víc, takže otevřít u pumpy víčko od nádrže bylo dost těžky s tim jakej tam byl podtlak bo co :-D. Každopádně vidět ceduli „pumpa!“ bylo vysvobozující, páč sme dojížděli na výpary skoro :-D (dva inženýři v autě…co chcete!!)

Příjezd k Lake Wanaka

Pohled na sousední Lake Hawea

Od chvíle, kdy spatříte jezero Wanaka, následuje nějakejch 70km podél pobřeží (je fakt velký) s tím, že 35 jedete podél Wanaky a dalších 35 podél sousedního paralelního jezera Hawea. Dvě velký ledovcový jezera vedle sebe s vodou černou jak noc. Parádní pohled, kerej jsem zkusil zachytit. Mno a podél vody to dovalíte až do Wanaky (města). Tam jsme si skákli do místního hlavolam domu „Puzzling World“, kde jsme se vyblbli na hlavolamech (specielně na jednom - Tomáš mě vyzval kdo dřív - a prohráááááál…hehe), na místním obřím bludišti (kde jsem si ověřil bludištácký teorém, jak se z něj zaručeně dostat) a všemožných atrakcích blbnoucích váš mozek. Samosebou jsem nafotil nějaký ukázky tak to sem hodim.