Den 76. – Nelson (23. 4. 2012)
Celej tenhle den jsme prakticky strávili v Nelsonu v knihovně na free netu (konečně free a nelimitovanej net a nééé jak v Hastingsu). Mě čekala klasická zdlouhaví práce zpracovávání fotek, kerejch sem měl za ty dva výšlapy víc jak spousty takže mi to společně i se sepisováním a uploadováním blogu trvalo celej den a stejně jsem to nestih uploadnout všechno. A to ještě musim dopřepsat blog v angličtině na což taky nemužu najít čas.
Při zpracování fotek sem myslel, že si nafackuju…..já kokot sem si někdy nějak přenastavil foták a všechny fotky z crossingu jsou focený v nejnižší kvalitě….no twl to sem myslel, že se rozsápu…ale furt lepší v nějnižší kvalitě než v žádný. Takže sorry za kvalitku fotek.
Každopádně až na večer jsme se rozhodli vydat směr město Motueka, kerý je uprostřed farmářský oblasti a my se rozhodli si najít (když se zadaří) nějakej short-time job páč nás ferry a hlavně oprava auta stály kapku víc, než jsme čekali (teda hlavně ta oprava auta). Takže pár dolarů do kapsy před cestou na jih by se hodilo.
Najít nocleh ná tentokrát stálo dost času páč to tu maj ošacovaný zle ale nakonec se zadařilo. Metoda přijet pozdě odjet brzy slavila opět úspěch.
Den 77. – Práce (a opět na jabkách) (24. 4. 2012)
Hned ráno jsme se přesunuli k infocentru kde jsme počkali na otvíračku že se poptáme po nějakým jobu jestli nevěděj a mezitím jsem se konečně po půlroce na Zealandu rozhoupal poslat pohledy, kerý sem postupně za tu dobu nakupoval. Poslal sem jich asi milion a úplně všem, ale jestli Vám nedošel určitě to posrali na poště …já Vám ho poslal :-)
Na Infu nám dali tip kam zajet se poptat. Hned u cesty jsme viděli ceduli „Workers wanted“ takže sme se skákli voptat. Byl to zase picking jablek (to sem jen protočil voči). Když jsme jim řekli že sháníme práci, a že sme zkušený Pickem kerý zrovna jedou z centrály jablečnýho novozélandskýho snažení v Hastingsu, koukali nanás jak spadlý z višně. Nemohli pochopit, že „zkušený“ pickeři na konci sezony sháněj ještě job. Nikoho se jim poslední dobou nepodařilo sehnat tak tam dali tu ceduli. Takže nás vzali okamžitě a hned nás foukli do sadu. A můžu říct, že to bylo jako jablečnej ráj. Žádný šitky jako v Hastingsu, ale velkej sad narvanej zralejma jabkama. Jen za pár hodin odpoledne jsme nadělali kolem 80 dolarů, což občas byl výdělek za celej den v Hastingsu. K tomu náš supervizor a traktor-driver se zdál bejt naprosto na pohodu.
Celej tenhle den jsme prakticky strávili v Nelsonu v knihovně na free netu (konečně free a nelimitovanej net a nééé jak v Hastingsu). Mě čekala klasická zdlouhaví práce zpracovávání fotek, kerejch sem měl za ty dva výšlapy víc jak spousty takže mi to společně i se sepisováním a uploadováním blogu trvalo celej den a stejně jsem to nestih uploadnout všechno. A to ještě musim dopřepsat blog v angličtině na což taky nemužu najít čas.
Při zpracování fotek sem myslel, že si nafackuju…..já kokot sem si někdy nějak přenastavil foták a všechny fotky z crossingu jsou focený v nejnižší kvalitě….no twl to sem myslel, že se rozsápu…ale furt lepší v nějnižší kvalitě než v žádný. Takže sorry za kvalitku fotek.
Každopádně až na večer jsme se rozhodli vydat směr město Motueka, kerý je uprostřed farmářský oblasti a my se rozhodli si najít (když se zadaří) nějakej short-time job páč nás ferry a hlavně oprava auta stály kapku víc, než jsme čekali (teda hlavně ta oprava auta). Takže pár dolarů do kapsy před cestou na jih by se hodilo.
Najít nocleh ná tentokrát stálo dost času páč to tu maj ošacovaný zle ale nakonec se zadařilo. Metoda přijet pozdě odjet brzy slavila opět úspěch.
Den 77. – Práce (a opět na jabkách) (24. 4. 2012)
Hned ráno jsme se přesunuli k infocentru kde jsme počkali na otvíračku že se poptáme po nějakým jobu jestli nevěděj a mezitím jsem se konečně po půlroce na Zealandu rozhoupal poslat pohledy, kerý sem postupně za tu dobu nakupoval. Poslal sem jich asi milion a úplně všem, ale jestli Vám nedošel určitě to posrali na poště …já Vám ho poslal :-)
Na Infu nám dali tip kam zajet se poptat. Hned u cesty jsme viděli ceduli „Workers wanted“ takže sme se skákli voptat. Byl to zase picking jablek (to sem jen protočil voči). Když jsme jim řekli že sháníme práci, a že sme zkušený Pickem kerý zrovna jedou z centrály jablečnýho novozélandskýho snažení v Hastingsu, koukali nanás jak spadlý z višně. Nemohli pochopit, že „zkušený“ pickeři na konci sezony sháněj ještě job. Nikoho se jim poslední dobou nepodařilo sehnat tak tam dali tu ceduli. Takže nás vzali okamžitě a hned nás foukli do sadu. A můžu říct, že to bylo jako jablečnej ráj. Žádný šitky jako v Hastingsu, ale velkej sad narvanej zralejma jabkama. Jen za pár hodin odpoledne jsme nadělali kolem 80 dolarů, což občas byl výdělek za celej den v Hastingsu. K tomu náš supervizor a traktor-driver se zdál bejt naprosto na pohodu.
Den 78-82. – Na jabkách (25-29. 4. 2012)
Druhej den v práci a výdělek 200 dolarů. Beru zpět, že se na jabkách nedá vydělat. Dá, ale ne v Hastings…tady je to jak ráááj. Pickování je tu radost, plnění binů rychlý, friendly kmoška, žádnej prudérní boss a výdělek dobrej. A driver je fakt na pohodičku týpek. Žádnej stres a práce v klídku. Picking jak jsem si ho kdysi představoval se stal skutečností.
Takže v tomhle systému jsme tak nějak strávili celej tejden až do neděle. Ta je zejtra a bude to náš poslední den v práci. Normálně se nepracuje, ale domluvili jsme se s Brantem (driver, supervisor) a ten nám rozmístil biny, že si můžem dělat celej den jestli chcem. Naprosto na pohodu, věří nám a nic nehrotí a my nemáme zapotřebí mu chcát na paty. Takže plán na neděli je jasnej nadělat nějaký poslední dolary (sice asi ne 200 za den, protože na to potřebujete celeeej den a to se nám asi nebude chtít, jak budem spěchat koupit pivo k tradiční oslavě posledního dne v práci…muhehehee).
Takže se odsud odmlčím a někde s fotkama z jihu čááágo.
PS: Jižák je fakt nádhernej…a to sem ještě nic neviděl.
Den 82. – (29. 4. 2012)
Druhej den v práci a výdělek 200 dolarů. Beru zpět, že se na jabkách nedá vydělat. Dá, ale ne v Hastings…tady je to jak ráááj. Pickování je tu radost, plnění binů rychlý, friendly kmoška, žádnej prudérní boss a výdělek dobrej. A driver je fakt na pohodičku týpek. Žádnej stres a práce v klídku. Picking jak jsem si ho kdysi představoval se stal skutečností.
Takže v tomhle systému jsme tak nějak strávili celej tejden až do neděle. Ta je zejtra a bude to náš poslední den v práci. Normálně se nepracuje, ale domluvili jsme se s Brantem (driver, supervisor) a ten nám rozmístil biny, že si můžem dělat celej den jestli chcem. Naprosto na pohodu, věří nám a nic nehrotí a my nemáme zapotřebí mu chcát na paty. Takže plán na neděli je jasnej nadělat nějaký poslední dolary (sice asi ne 200 za den, protože na to potřebujete celeeej den a to se nám asi nebude chtít, jak budem spěchat koupit pivo k tradiční oslavě posledního dne v práci…muhehehee).
Takže se odsud odmlčím a někde s fotkama z jihu čááágo.
PS: Jižák je fakt nádhernej…a to sem ještě nic neviděl.
Den 82. – (29. 4. 2012)
Asi sme nějakej nemocný bo co, ale ani jeden jsme neměli chuť na pivko…což je doooost divný. Každopádně vydělali jsme nějaký poslední prachy a teď můžeme konečně celej čas snad až do Christchurch procestovat.
 |
| zase na žebříku |
 |
| menší bin, větší bag = rychlejší plnění |
 |
| Tohle byl úplně jinej picking než v Hastings |
 |
| Jabka kam se podíváš...a zralý |
 |
| Do toho parádní počasí a ty panorámata |
 |
| Pan profi picker |
