Den 89-91. – Wanaka (6-8. 5. 2012)

      Ve městě Wanaka jsme strávili nějaký 3dny, z nich každej den jsme vyrazili na nějakej mísní walk po Mt. Aspiring parku. Počasí nám vyšlo suprově a bydlení sme sehnali za 5 dollarů na noc i s horkou sprchou. Se prostě zadařilo:-)

     Zvláště první trip na místní horu Mt. Roy Peak, jenž se jevil lehký, ale byl z toho pěknej vejšlap, byl naprosto spektakulární a úúúúžasnej. Ten výhled seshora na jezero Wanaka a Aspiring national park byl něco nepopsatelnýho. To bylo prostě takový to tipický „WoooW“ na který čekáte, a kerý vás posadí na prdel. A tady se fakt dostavilo. Pokusil sem se to zachytit panorámatem akorát, asi se budu zase opakovat, je to jen odvar toho když to vidíte a cítíte na vlastní voči kůži a uši. Ale přesto se pokochejte taky.

Myslim, že potřebuju ostříhat

Tom a lake Wanaka

...jsem radši ZA než před camerou...

Panoramatickej snímek

Pohled z vrcholu dolu na parkoviště

Na vrcholu

     Druhej trip byl kratší údolní pochod směrem „Rob Roy Valley“. Na konci parádního lehkýho lesního pochodu jste přišli pod vrcholky hor pokrytých zbytkem ledovce, jež kdysi toto údolí vytvořil. Po celou dobu jdete kolem řeky, jenž z ledovce vytéká a o které se dá mluvit jako o křištálově čisté a svinsky ledový. Že tam je, prozradí jenom šum peřejí a lehce namodralá ledovcová barva. Konec pochodu prozradí vzduch, kerej začne „smrdět sněhem“, pára od huby a podkluzování nohou na ledu (nohy už byly naštěstí opět v pohorkách, jelikož kotník se od odjezdu z Fox Glacieru tak nějak zlepšil v dostatečné míře).

směr údolí....s klacickym houpacím mostem

Mám rád tyhle cedule....a pár metrů za ní chyběl kus lesa i kopce a my jsme procházeli asi pod 2tunovým kamenem kerej vypadal, že se chystá spadnout :-D

První kontakt se sněhem a ledovcem...trochu tam fučelo...

Jak sem psal...vzduch smrdí sněhem a kloužou vám boty...

Pan ledovec...z kerýho je jen zbytek a kerej kdysi vykrájel tohle údolí

A stopy, jek se tudy ledovec škrábal jsou patrné dodnes...

      Poslední den ve Wanace jsme dopoledne věnovali místnímu muzeu aut a letadel a pak už nezbívalo, než se pohnout směr Queenstown. 

Pobavilo mě video, ukazující jak z tohodle vyskakujou za letu a odchytávaj zvěř...šílený kousky s tim tady v horách vyváděj

Kdo by neznal...

Vzpomínka na hru "Mafia"a takovejch kousků tam maj spoustu...kiwi sou na historický káry ujetý

...mno slintal jsem no...

...starší brácha...

...prostě paráda...

už tenkrát se tuniiiilo

 

 

Den 88. – Přejezd hor do města Wanaka (5. 5. 2012)

Pozn autora: tak nějak sem si po sobě náhodou přečet pár článků...a je to teda fakt plný chyb a negramotností...takže znovu odkazuju na výstražnou část na začátku mého blogu :-), opravovat to nebudu :-)

      Po ledovcích následovalo nějakých necelých 300km ničeho. Říkám sice ničeho, ale myslím něčeho. Následoval totiž přejezd do Wanaky města na druhé straně hor. A k tomu, abyste se tam dostali, musíte zdolat Haast Pass (Haastův průsmyk). Ale to předpíhám. Nejdříve bylo nařadě 130km pobřežní silnice do Haastu, jenž se právem řadí k nejkrásnějším silnicím světa. Jak by řekl pan Homolka „ty panorámata“…to je bomba. Cestou jsme se zastavovali na nějaký ty vyhlídky a doslova se kochali. U jednoho odpočívadla byl něco jako naučný walk po pláži a ůlesem kolem malýho jezera. Já většinu času strávil na pláži pozorováním dovádění delfínů. Pokusil sem se je chytnou nad hladinou, abyste věřili že nekecám. Něco trochu se povedlo, ale dost by se mi tam hodil nějakej teleobjektiv.

...to je tak když někoho baví život :-)...

...a tyhle dva tam dost řádili...

      Po Haastu již odbočíte směrem hory …a vydáte se do Haastova průsmyku. Je to v této obasti geologicky jediný místo kudy lze spojit západní a východní pobřeží (z celkových třech na celým ostrově)….nic jinýho tu není jen obrovský 3tisícový hory. Tenhle průsmyk je jak jinak než prokousaná řeka kerá to svedla za nějakej ten tisíc či milion let. Takže po celou dobu jedete podél řeky, milionkrát ji přejíždíte, a když se s ní do průsmyku nevejdete, hold je silnice zaseklá do skály. Všechny větší mosty tu jsou samozřejmě „One lane“ jako v celým zélandu…je tojednodušší na výstavbu a levnější a dost často prostě použili železniční most a zaplácli ho asfaltem. Každopádně si připadáte jako když jedete tunelem páč všude kolem vás je příkrá skála a na nebe je vidět fakt jen když se zakloníte :-). K tomu stoupání a klesání jsou tam parádní takže občas sem si připadal že ani nejedem (julča hold nemá turbo) a občas jsem byl vděčnej za nový brzdy. Každopádně stavět tudy tu silnici musel bejt kumšt. 

      Rozhodně to byl ale asi nejhezčí úsek (minimálně pro mě osobně nejzajímavější a nejklikatější) jakým jsme zatím projeli. Ty zasněžený majestáty kolem vás jsou bombácký a dechberoucí.

Tuhle fotku sem si pujčil z netu od pana Googla...já vůl se jen kochal a nic nenafotil...resp sem řídil. ale je na ní vidět tipickej "Haast Pass most"

      A ve chvíli, kdy si myslíte, že už to nemůže bejt lepší, otevře se před váma výhled na obrovský jezero Wanaka. To je první příznak, že jste se již promotali průsmykem. Vlastně kecám. Prvním příznakem bylo městečko Makarora s první benzínkou po 100km…samozřejmě jsme si před průsmykem chytře nenatankovali s tim, že máme dost, ale julča si do těch kopců brala kapku víc, takže otevřít u pumpy víčko od nádrže bylo dost těžky s tim jakej tam byl podtlak bo co :-D. Každopádně vidět ceduli „pumpa!“ bylo vysvobozující, páč sme dojížděli na výpary skoro :-D (dva inženýři v autě…co chcete!!)

Příjezd k Lake Wanaka

Pohled na sousední Lake Hawea

      Od chvíle, kdy spatříte jezero Wanaka, následuje nějakejch 70km podél pobřeží (je fakt velký) s tím, že 35 jedete podél Wanaky a dalších 35 podél sousedního paralelního jezera Hawea. Dvě velký ledovcový jezera vedle sebe s vodou černou jak noc. Parádní pohled, kerej jsem zkusil zachytit. Mno a podél vody to dovalíte až do Wanaky (města). Tam jsme si skákli do místního hlavolam domu „Puzzling World“, kde jsme se vyblbli na hlavolamech (specielně na jednom - Tomáš mě vyzval kdo dřív - a prohráááááál…hehe), na místním obřím bludišti (kde jsem si ověřil bludištácký teorém, jak se z něj zaručeně dostat) a všemožných atrakcích blbnoucích váš mozek. Samosebou jsem nafotil nějaký ukázky tak to sem hodim.

Docela sranda v 1,5km dlouhým bludišti...většina lidí nachodí 3-5km

Na tohle narazíte při cestě na záchod...vysvětlení níže...

Volný překlad: vopovažte se nám do toho nasrat!

Tohle se mi dost líbilo...

Takovejch obrázků tambyla spousta

Ambigram: hate x love

you and me

optical illusion

Tady jsem si hráli  místnosti kde točili hobity...konečně jsem větší než Tomáš

Že by jiná gravitace??

Šikmá věž ve Wanace...

Den 86, 87. – Franz Josef & Fox Glaciers, Lake Matheson (3-4. 5. 2012)

Franz Josef Glacier

      Jedná se o rovněž turisticky rušné místo s příslibem možnosti vidět (či se dotknout) ledovec. Chcete-li se dotknout máte pouze dvě možnosti…zaplatit si vrtulník kerej vás na něj vysadí nebo průvodce kerej vás k němu dovede. Prostě jinak než komerční cestou to nejde. Mi jsme si zvolili levnější variantu…a to jenom se podívat…hehe. Vybrali jsme si 5ti hodinovej track na vyhlídku odkud měl být Franz Josef vidět. Hupsnul sem do novejch botek a vydali jsme se na cestu (doufal jsme, že to nebude moc bolet…znáte to…nový boty). Prní milý překupko bylo asi po 15minutách chůze kdy jsme dorazili k malýmu jezírku Peters Pool (petrův bazén) kde se nám naskytl nezapomenutelný pohled. Díky naprosto klidnému a krásnému počasí bylo jezírko jako dokonalé zrcadlo, v němž se zrcadlil parádní odraz hor. Takže nachytat milion fotek a pokračovat dál. Další hodiny jsme strávili strmým stoupáním lesním terénem na němž jsem si boty opravdu rozšláp. A myslim že to stálo za to výhled na ledovec byl parádní, počasí krásný… takže cajk.

     Cestou zpátky se mi při sestupu ozval kotník. Taková ta otlačeninou bolest jakou znáte z přeskáčů. Ignoroval sem ji, že přejde. Nepřešla svinsky vygradovala. A pak jsem si vzpomněl, proč že si posledních 10let nekupuju kotníkový boty. Mno protože v nich nikdy nemůžu vydržet (sem si vzpomněl brzo co). Naštěstí to bylo zpátky už asi „jen“ hodinu kulhání a pak se rychle přezout do botasek. Tomáš říká, že sem prostě painholic…že prostě bez bolesti nemůžu existovat -- blb :-) --

      Potom co sme si Frantu zkoukli ze shora sme se k němu vydali i spodní přímou cestou. A bohužel musím prohlásit, že zklamání bylo veliké. Ledovec jste odtama v podstatě nemohli vidět, akorát obrovskou horu štěrku a celý to tam vypadalo jako na českejch silnicích při jarním tání…špína a bordel. Ještě že sme si nejdřív zvolili první cestu na vyhlídku. Takže jsme sedli do auta a pokročili dále na jih směr Fox glacier.

Peters Pool....Petr tam je, ale koupat se mu nechtělo

Dokonale klidná hladina

Jeden z mnoha mostů na trase

Franz Josef

Můžete se tam podívat vrtulníkem...ten Vás vezme až na led

Spodní část ledovce....pohyb 1-3 metry denně

A tam všude se Franz kdysi dávno rozprostíral

Franta Josef Petr Tomáš

Cesta ke spodku ledovce

Spodní pohled

Jezero Matheson

Po free přenocování nedaleko Foxe jsme se brzy ráno přesunuli do města. Rozhodli jsme se nejdříve skáknout k nedalekému jezeru Matheson, jenž je známé pro svůj zrcadlový odlesk v němž se odrážejí oba jižní velikáni Mt. Tasman (3497m) a největší hora jižáku Mt. Cook (3754m). Doufali jsme, že budeme mít kliku na počasí a naštěstí to vyšlo…pohled to byl k nezaplacení přesto zdarma…hehe. Hladiny byla po ránu naprosto klidná a v kombinaci s ranním oparem a sluncem opírajícím se do vrcholků hor se nám naskytnul prostě sqělej výhled, kerej sem se samozřejmě snažil zaznamenat. Snad se výsledek i povedl.

Dva velikáni...Mt. Tasman (vlevo) a Mt. Cook ...po ránu

Ranní opar cestou k jezeru...paráda

Jedna umělecká

První pohled na jezero...Woow

Paradní zrcadlo

a to je ten známej kiwi pohled....Oba velikáni se zrcadlý v klidným jezeře

Odraz nebo skutečnost... :-)

Fox Glacier

       Po přesunu zpět do města Fox Glacier jsme se rozhodovali, jestli se vydat na 7 hodinovou túru kolem hor na vyhlídku bo nikoli. Vzhledem k tomu, že jsme věděli z předchozího dne, že počasí má bejt stejný…sice krásný, ale s nízkýma mrakama, takže z vysoké vyhlídky by patrně nebylo nic vidět, jsme to zamítli. Jo a druhou věcí byl fakt, že sem si kotník předchozí den pomordoval takovým stylem, že obout se znovu do pohorek nepřipadalo absolutně v úvahu. Takže jen nalehko v botaskách sme se vydali na jednodušší walky kolem foxe. První z nich na nižší vyhlídku a druhej z nich přímo k němu. Od lidí sme slyšeli, že Fox je hezčí než Franz a taky se to naštěstí potvrdilo. Mohli jsme opravdu vydět konec ledovce. Čistá namodralá lámající se masa ledu. Daleko lepší než pod Franzem, takže jsme si zpravili náš pochroumanej dojem. Jediný co mě nasralo, že sem někde u Foxe potratil krytku objektivu. Kde a kdy netušim…i když sem si dal oba walky znovu nenašel sem ji.

Pohled na spodní část Foxez vyvýšený vyhlídky

...vypadá malej...

...Ale neni pokračuje ...má tvar do "L"

Tady všude se ještě před 100lety "Lyšák" povaloval

Je to docela obr...ale v porovnání s minulostí prcek (tak blízko se dostanete jenom s průvodcem)

...bez průvodce to ne vždy dopadlo dobře...zvlášť když Fox se pohybuje až 5 metrů za den a pěkně v něm praská