New Zealand adventure: Den 93-95. – Te Anau, Milford Sound (10-15. 5. 2012)

      Po skoro celodenním přejezdu z Queenstown jsme přechrápali kousek před Te Anau. Freedom camping je tu všude striktně zakázanej. To víte je to oblast Fiordlandu a dost si to tu chráněj. Takže freedom camping prostě nee. Ale i tak se to dá :-). Do města jsme dorazili na druhej den ráno a zastavili rovnou na místní DoC visitor centru kvůli informacím o počasí a místních denních či dvoudenních pochodech. Bohužel počasí se nejevilo vůbec příznivě, ale na druhou stranu walků tady maj docela dost. Zvláště pak cestou do Milford Sound je spousta zastávek a walků,takže jsme se rozhodli vydat směrem Milford a strávit nějakej čas po kempech mezi Te Anau a Milfordem s tím, že prolezem co půjde.

      Následující dva dny jsme strávili na Milford Road Highway, kde je jak jsem již řekl spousta zastávek s vyhlídkami a spousta pár-hodinovejch walků. Zastavili jsme se nejdřív u Mirror Lake (zrcadlový jezero). Je to originální Mirror lake ovšem jak již víme téměř každý novozelandský jezero zrcadlý obraz okolí ale tohle jezero nese i tohle jméno. Upřímě řečeno ale nic moc...je skoro zarostlý rákosím bo čím takže k zrcadlení toho moc nezbejvá. Po odjezdu od mirror lake jsem se ale museli vrátit do města páč nám prdla hadice od chlazení (ANO zase) ale to už mě ani nevzrušuje. Takže zpět do Te Anau vyložit Toma v knihovně a jet sehnat servis :-) nic novýho pod sluncem.
Po opravě zpět směr Milford rovnou do kempu kerej byl ovšem zadara. Jako první jsme si druhej den vybrali na dopoledne 3 hodinovej walk „Key summit“ odkud měl být teoreticky výhled na okolní zasněžené vrcholky a nějaká ta jezera. Bohužel byla kosa a zamračeno takže sme se na vrcholku moc nezdrželi a to ani studiem místních vegetace a zvířeny. Protože prostě kosa jak svině. Nachytal sem nějaký ty fotky ale kvalita kvůli mrakům nic moc. Na odpoledne jsme se chtěli projít k jezeru Marian, ale začlo chcát, takže jsme se vrátili do kempu. Kde jsme se pročetli a pronudili až do dalšího dne. Jelikož počasí bylo každe den loteriím rozhodli jsme se zkusit dopoledne Lake Marian. Pěknej a místy docela náročnej vejšlap nás odměnil docela pěkným jezerem na němž je parádně vidět že na konci léta a podzimu je oproti jarním tání asi 20m pod normální úrovní hladiny. Ale pěkný. Po návratu k autu klasický odpoledná déšť nás donutil opět se navrátit do kempu kde jsme si naplánovali že pokud se na nás usměje trochu štěstí a počasí vydrží mohli bychom zkusit parádní alpinistickej vejšlap na „Gertrude Saddle“, odkud měl být podle průvodce parádní výhled na National park a Milford Sound.

      No jo ale počasí… jelikož se štěstí nedostavilo --- nešli jsme. Večer před tím totiž začlo mrznout a dokonce sněžit takže problém. Ráno jsme sice dorazili na místo startu pochodu ale i odtamtud byly slyšet padající laviny, a když v noci sněžilo v naší nadmořský vejšce kempu, uměl jsem si představit co se dělo na vrcholkách. A Gertrude Saddle je extra rizikovej na laviny. Takže rozum do hrsti a pochod vzdát. Škoda jak sviň. Na tyhle pochody sem se těšil. Takže sme zvedli kotvy a rozhodli se dojet až do Milford Sound.

Milford Sound:

Jednu velkou výhodu tyhle deště v týhle oblasti ovšem mají. Od jednoho kiwi týpka (ten co mi prodával boty) vim, že Milford je v podstatě nejhezčí po deštích, kdy se místní příroda totálně promění…lesy se změní v deštový pralesy a okolní příkré skaliska se zaplní milionama vodopádů. A měl recht panáček….

Jak bych to popsal…začnu cestou do Mlifordu. Celo dobu se motáte a stoupáte po Milford Road Highway mezi mega strmýma kopcema připadáte si jak v pasti. Není úniku můžete jet jen vpřed. A pak se před vámi začne tyčit obrovská jako nainstalovaná skalní masa přehrazující celý údolí. Připadal jsem si jak pod obrovskou přírodní údolní přehradou. Uchvacující pohled. Dál už v minulosti nebylo kam jet. Nyní ovšem skrze tuto „přehradu“ vede 1,5km dlouhej tunel. Je to nahrubo do skály vytesanej tunel, kterej má docela strmý klesání a zároveň slouží jako okap, takže po celou dobu se spolu s vámi tunelem valí nemalé množstvý vody. Ale jakmile vyjedete na druhý straně hory…pohled je to k nepopsání a nezaplacení. Jste jak v úplně jiným světě. Zvláště nyní po několika denních deštích. Jestli si vybavíte film Pán prstenů, kdy prcek Frodo přijíždí s prstenem do země elfů, tak to je něco podobnýho ….vodopády a zeleň všude. A vy se prostě najednou objevíte uprostřed toho všeho. Prostě dechberoucí zážitek. A celej milford a vlastně celej Fiordland je stejnej. Možná bych měl sepsat něco o něm…berte to jako samovzdělávání (nebo to přeskočte)

Fiordland National park byl ustaven v roce 1952. Je to největší národní park Nového Zélandu (cca 1.2milionu hektarů) jenž je zařazen na seznam Světového dědictví. Jedná se o absolutně nedotčenou krajinu a totální divočinu kombinující obří hory, hluboká ledovcová jezera, neprostupné lesy a nekončící louky s absolutně ohromující přírodní krásou. To vše poskytuje prostor pro život mnoha formám fauny i flory, z nichž mnohé z nich naleznete jen tady (jo mami…ty tvoje fuchsie tu rostou jak plevel:-)). Prostě přírodní ráj nezničenej a nepoznamenanej člověkem. Další zajímavostí tohoto parku je jeho absolutně nepředvídatelné počasí. Silné deště a sněžení jsou tu typický a je jedno jaká roční doba zrovna je. Deštivo je tu průměrně 200dní v roce s tím, že v Milfordu mají cca 8000mm(!!!) srážek. Takže pěkný počasí s parádníma výhledna bez mraků je otázkou velkého štěstí, ale pravej Fiordland…je ten deštivej.

Mno a teď nějakej ten picture