Výsledkem bylo, že Tom zjistil, že dostat z nich prachy je možný, ale žádná sláva to nebude. Internet je sice plnej informací jak Vám vrátěj všechny daně, když sis nevydělal víc jak 10ku, ale to je chyba lávky. Vrátěj Vám jen nějakej přeplatek daní. Jestli vůbec nějakej máte a když, tak to není žádná finanční bomba. Ještě k tomu to trvá děsně dlouho a je kvůli tomu děsný poštování. Takže suck.
Já se mezitím zaregistroval na místní agentuře prošel nějakým pohovorem školením bezpečnosti atd atd. a dostal práci na staveništi nedaleko ChCh. Co mě překvapilo, že sem rovnou vyfasoval i všechnz nezbytný PPE (ochranný pomůcky) od bot s okovanou špičkou přes reflexní pracovní hadry, brejle, hluchátka, rukavice až po helmu. Bez toho všeho se tu nesmíte na stavbě ani objevit.
Ve středu ráno jsme vstávali brzy, páč Tomovi to letělo do Aucklandu kolem osmý. Chrápali jsme poblíž letiště v kempu, jelikož sem nevěděl, jak to ráno vypadá s dopravou a taky sme si chtěli vyprat nějaký hadry a zkulturnit se…hlavně Tomáš, mě to ještě nějak netlačilo :-). Ale on se vracel do civilizace, tak aby vypadal jako člověk zase jednou. Takže sem ho vyložil na Airportu, řekl good bye a začal tak novou etapu mého Novozélandskýho života. Jo a při návratu na parkoviště mě čekalo sklo prdlý už totálně přes celou šířku. Ale jelikož sem z letiště byl objednanej rovnou na výměnu skla…No stress.
