Můžu říct, že po měsíci v kiwi sadech už mi trošku hrabalo, a tak jsem se na návrat do Aucklandu těšil jak malej kluk. Přeci jen tu po tří-měsíčním pobytu mám dost přátel, takže o setkání a kocovinu nebyla nouze.
Ovšem hlavní plán pro Auckland byl jiný, a to -koupit Van- za dobrý prachy a vhodnej pro cestování. S Tomem jsme prolustrovali internet, něco trochu obvolali, ale spoléhali jsem na Carfair, což je veřejná velká akce konaná každej tejden, kde se sjedou majitelé aut, kteří chtěj svýho mazlíka prodat. Auckland a Christchurch jsou místa, kde lidi začínaj nebo končej svý pobyty, takže o auta tam opravdu nouze není. Ovšem my chtěli koupit Van a o ty bývá opravdu zájem, protože se jedná o nedostatkové zboží, jelikož je to jeden z nejlepších nezávislejch způsobů jak New Zealand procestovat. A většina bacpackerů volí tento způsob života. Prostě freestyle v autě po celou dobu cestování.
 |
| Julča na "Ninty mile beach" |
Ale k věci. Po prozkoumání všech vystavenejch aut jsme si vytypli jeden a dali se do řeči s majiteli. Překvapením bylo, že se jednalo o mladej pár někde z Hradce králové, takže domluva se nám vzájemně dost zjednodušila. Po prozkoumání a kontrole základních věcí, co by to auto mělo a nemělo dělat. jsme se s Tomem dohodli že ho vezmem. S majiteli jsme si plácli no a tak jsme teď pyšnými majiteli našeho nového cesťáka jménem „Julča“ jak ho pokřtili předchozí majitelé. Jinak je to Toyota TownAce GL 2.0litr v dieslu a jak jinak než s automatem, protože je to z Japonska.
Původním majitelům jsme ještě přislíbili, že jim pomůžem přestěhovat se do jednoho bacpackeru. Tak jsme večer sedli do auta, že za nima vyrazíme a ….NIC. Nenastartovalo. Ale světe div se, ani jedna kurva neprolítla vzduchem. Až tak sem teď vyklidněněj -hehe-. Každopádně trochu mě zamrazilo, pač jsme vyplázli nějakej peníz a vono by se to ještě ten den posralo??? Tak to ne!!! Ovšem s chladnou hlavou se opravdu věci řeší líp a tak sem to opravil kladivem :-) a to doslova. Na tomto místě musím poděkovat zkušenostem s hasičskou Avií a jejím startérem, protože jsem věděl, že pakliže je baterka f cajku a startér necvaká klasicky zůstal viset takže poklepání by to mohlo zpravit a vono jo. Julča to nakonec nahodila a tak jsme vyrazili. Takže „když tě všechno zradilo, pomůže ti kladivo“ platí i na Zealandu. Teď jen doufám, že to už je všechno a zbytek už bude OK.
 |
| Tak to je moje (naše) nová holka japonská |
Zbývá nám pořešit nějaký pojištění. Není to tu sice povinný, ale takový střelci nejsme abychom riskovali, že někoho ťuknem (přeci jen se tu jezdí na druhý straně v kombinaci s pravidlem pravý ruky, takže sem tam je to tu na silnicích docela freestyle). Nějaký to pojištění se nám proto bude hodit. Náhoda je blbec a řidič jenom člověk.
