Den 10. – 12. - Back in Auckland (17. – 19. 2. 2012)

Den 10.
      Zpět v Aucklandu. Plán je jasný. Knihovna – napsat blog, nahrát fotky, a vyprat si prádlo. To teda ne v knihovně, ale v prádelně blízko knihovny. A taky asi párty s kámošema, kerejch tu pořád zbejvá dost.

      S pár denní odmlkou doplním den 10. Prádelna se nekonala, knihovna se nekonala, konala se akorát párty (good bye párty pro jednu kámošku ze Swiss-landu, co zrovna graduovala). Vlastně málem bych zapoměl, že se jednalo i o Sushi párty, páč sem si poprvé v životě vyrobil a ochutnal vlastní sushi.

Můj první kontakt se suchi za dohledu učitele přímo z Japonska (thx Maschi)

Samozřejmě úspěšně zakončené

Ve finále to nevypadalo zle

 Mezitím tím nějaké to řízeně nezřízené popíjení až......tma...temno...ráááno

a pak Vám jen ukazujou fotky...

tohle je....newim asi mě zrovna nějaká vyšší bytost chtěla osvítit, abych přestal pít... tak sem na 10hodin přestal

Mno a to je přesně to co už newim...název fotky: "Konec"

      To byl den 10tý, víc toho napsat moc nemůžu, protože toho víc newim. Akorát snad, že párty byla vydařená a už teď se bojim návratu do Olešky, pač nejsem natrénovanej a vůbec nic nevydržim. Ale prej když Vám ve Vaší zemi hrozí nějaké nebezpečí, tak Vám tady dají azyl… :-)

Den 11.
Kocovina v Aucklandu.
Jo a další Goodbye párty pro jinou známou.

Den 12.
Bez kocoviny - konečně. Takže mohla následovat prádelna a knihovna s free netem. Měl bych na tomto místě taky poděkovat kamarádkám Yumi (Japonsko) a Andree (Kolumbie), u nichž jsme po celou dobu nocovali.
Tentýž den jsme si večer dali tentokrát už oddych od párty a jenom jsme skoukli nějakej movie, kde hlavními aktéry byli Adam Sandler a Jennifer Aniston (jméno filmu sem samozřejmě zapoměl) a sežrali u toho nějakej popcorn a nachos.

Den 9. - Kaipara Lighthouse

      Po přespání na tom samém místě u lesa se uděl znovu pěknej den, takže nás čekal přesun jižněji na konec poloostrova a následoval 7km pochod po pláži pod pražícím sluncem až k majáku v minulosti navádějícím lodě do největšího NZ přístavu. Chvílema si člověk připadal jak na poušti, jelikož celý konec poloostrova je vlastně něco jako poušť (to je jedna z mých vysoce inteligentních vět). Můžete se kochat písečnými dunami a ještě k tomu spoustou vody, která se nadá pít. Takže horší než poušť. Každopádně procházka po ránu pěkná. 

 

Kaipara Lighthouse

Neni zas tak velkej :-)

Se pohni šmejde....

Takhle nějak to vypadá kolem majáku...to malý bílý je Tomáš

      Následovala rychlá koupačka v moři a znovu se vydat na cestu směr jih. Cestou jsme si hodili stopku v Kauri muzeu v Matakohe, kde můžete vidět historii práce s kauri dřevem a to, že pracovat s nim nebyla v žádným případě prdel a už vůbec ne lehká práce (další inteligentní věta :-)). Já jsem již v minulosti v tomto muzeu byl, takže Tom šel sám.
Fotka Tomáše na pozadí se zadatovanými a prokázanými průměry pokácených stromů kauri na New Zealandu… se šedesátkou lištou od Husquarny se asi nechytám ...muhehe

Tak tyhle chlapáky bych chtěl určitě štípat...

Zbejvalo najít nějakej nocleh kolem Helensville a další den to namířit do Aucklandu.

Den 8. - Dargaville (15. 2. 2012)

Chčije a chčije.

      První den kdy na našem tripu prší. Změna plánů nutná tak se přesouváme 40km zpět do Dargaville a celý den strávíme v knihovně…ne kvuli knihám ale protože je tam free net :-). Mno a celej den sem tam dával do kupy fotky a stloukal vysoce inteligentní a kvalitní věty do tohohle blogu.

Den 7. - Kaiiwi lakes, Dargaville (14. 2. 2012)

      Po ranní 2,5 hodinové procházce na místní kopec (z nuly na 500 m. n. m.) tyčící se nad pláží a pořízení nějakých fotek jsme si to namířili na Kaiiwi Lakes s cílem se vykoupat. Pro mě osobně to bylo příjemné osvěžení v neslané vodě (jako Čech to preferuji…že by to bylo tim, že nemáme moře?). Prošli a zkoukli jsme okolí, já sem našel na pláži super rugby ball (není ball jako ball), kerej sme testli (je super) a okamžitě zabavili ;-) Pak už nezbývalo než se vydat dále na jih.

Sunset na pláži, kde jsme nocovali:

Ranní vejšlap na kopeček....a tohle je výsledek

Pohled z vrcholu na pláž, kde jsme spali...jako z letadla

Občas jsem si připadal jak na kamzí stezce...to byl pohled pod nohy

      Příjezd do Dargaville. V infocentru jsme si zjistili místní zajímavosti a vydali se směrem k místnímu starému dřevěnému majáku umístěnému u „vstupu“ do jednoho z největších přístavů Kaipara harbour. Cestou jsme si našli nocleh někde u lesa na polňačce a naplánovali si cestu na maják na druhý den.

Den 6. - Kauri Coast (13. 2. 2012)

      Brzy ráno jsme opět osedlali julču a namířili si to směr západní Kauri pobřeží. Využili jsme zkratku přes trajekt v Rawene a pak se nám otevřela vskutku nádhera. Západní silnice je opět ono známé: „nahoru dolu doprava doleva, ale rozhodně ne rovně“ a po celou dobu jedete v podstatě pralesem či džunglí. A to všechno je součástí Kauri Coast.

Kauri Coast je část západního pobřeží mezi městy Hokianga a Dargaville, kde byl na nátlak veřejnosti před lety zřízen něco jako park či rezervace a jedná se o prakticky neporušený kus původního pralesa s opravdu prastarými a opravdu mega stromy Kauri. V tomto parku se nacházejí jak největší tak nejstarší kaori stromy, jejichž velikost a majestátnost si lze jen těžko představit, pokud to nevidíte na vlastní oči. Zachytit tu majestátnost na foťáku je nemožný přesto jsem se pokusil.

      První stopkou byl Kauri Tane Mahuta (maorské jméno boha lesa). Jedná se o největší žijící kauri strom na Zealandu (výška 51m, obvod 13,8m a objem cca 240m3, stáří odhadováno na až 2000let). Tenhle drobek Vaši pozornost opravdu upoutá.

Tane Mahuta a to červený jsem já asi 15m před ním

Tane Mahuta focenej panoramaticky (dal jsem sem fotku v plný velikosti, aby vykreslovala ten obří dojem)

      Druhej stop byl v Kauri Walks car park. Tahle delší cca 1,5hodinová procházka pralesem Vás postupně zavede k dalším lesním kaori matadorům. Cestou si můžete všímat mnoha mohutných stromů ovšem v porovnání s těmi TOP se jedná o teenagery. Jedním z TOP kauri je Te Matua Ngahere (Father of forest) alias Big Daddy. S výškou 30m je menším než Tane Mahuta ovšem i tak je stejně mohutný. S obvodem 16,4m je nejširším žijícím kauri.

Te Matua Ngahere alias Big Daddy

Tomáš vzdálen asi 10m od Daddyho

     Oficiálně sedmým největším kauri je Yakas a k jako jedinému se můžete dostat na dosah (výška 43m, obvod 12,3m, objem 134m3).

Drobeček Yakas "až" sedmý největší

K Yakasovi se k jako k jedinýmu dalo přiblížit na dotek

      Poslední specialitou je uskupení Four sister. Jedná se o, jak z názvu vyplívá, čtyři velkolepé vysoké kauri, které jsou u země srostlé. Jak jsem se již mínil nafotit tyto stromy tak, aby fotka byla vypovídající je nemalý oříšek, takřka nemožné. Jelikož se ke stromům po většinou (z důvodu ochrany) nesmíte přiblížit, pohybujete se po chodnících a není možné dost dobře nafotit srovnání (Yakas je výjimkou).

Tomáš se čtyřma sestrama...vysněný grupáč

Four sisters, one base

Já (opět to malý červený) a Čtyři ségry (já mám jen dvě a představa 4 mě děsí!!!!)

Snažej se tu chránit citlivek kořenovej systém a tak je tu spousta "vysutejch" chodníků

    Jinak s kaori stromy se lze setkat po celé délce chráněného pobřeží. Tyto stromy byly v minulosti významným zdrojem příjmů, jelikož se jedná o velice kvalitní dřevo využitelné na všemožné účely.

      K přespání jsme si vyhlídli místní skoro opuštěnou pláž v blízkosti Kaiiwi Lakes kam jsme chtěli namířit na druhý den. Po dohodě s místním kiwi jsme zde mohli strávit noc.

Den 5. - Maitai Bay, Cape Reinga Lighthouse (12. 2. 2012)

      Pátého dne po noci strávené na pobřeží v Maitai Bay jsme si to namířili napřímáka na sever ke Cape Reinga majáku. Teda se zastávkou na populární Ninety Mile Beach. Měla by se teda spíš jmenovat „Ninety Kilometr Beach“ – cpt. James Cook, jenž ji pojmenoval, se trochu seknul. Údajně ji pojmenoval tak proto, že na její přejetí potřeboval 3 koně a jeden kůň je prej na 30 mil. Hold na písku to víc hrabe a koně žerou víc nafty…tak ujeli v reálu míň. My si dali krátkou vyjížďku po pláži s Julčou (nechtěli jsme se moc zdržovat a jezdit daleko ..nikde jsme totiž nenašli údaje jak je to s přílivem a nechtěli jsme dopadnout jako mnozí jenž tu auto pohřbili (údajně od jednoho z nich můžete vidět střechu)) a pak se už vydali směr sever.

Ninety Mile Beach....můžete říct i road...autům přístupná

Julča se plážuje ... ale ne a ne chytit bronz

Ostravsky kratky zobak se beachuje :-)

Cape Reinga (Mys Reinga)

      Pro mě to byla již druhá návštěva Cape Reinga, ovšem Tomáš tu byl poprvé. Toto místo je ale tak uhrančivý, že i 10 návštěv Vám nebude stačit a přijedete po 11tý. Něco tady je prostě jiný a připadáte si tu opravdu jako na konci světa. Ostatně i Maorové toto místo považují za mystické. Podle nich tady na severu na konci ostrova opouští duše zemřelých pozemský svět a vydává se do podsvětí. Místo, kde k tomu dochází, zbytek 800let starého pohutukawa tree na konci ostrova, jsem samozřejmě zdokumentoval.

Mystický i mýtický konec ostrova...viz další foto

Cape Reinga focený z nejvyššího bodu

Já to místo miluju

zasněný ...jááá... tady jste prostě na míle daleko od všeho

Tady je vidět jak daleko jste od všeho...:-) ale Vy to asi nevidíte ;-)

Pobřeží Tasmanského moře

Zde je v pozadí majáku je patrné spojení Tasmánského moře (vlevo) s Pacifikem. Za bouří je to tu prej docela divoký s parádníma mega vlnama...to se mi nepoštěstilo já měl pokaždý krásně.

Severní konec ostrova, kde duše odchází do podsvětí

800 let starý Pohutukawa tree

      U majáku jsme se docela zdrželi, pač je to, jak jsem již řek, fakt nádherný místo. Ale všechno jednou končí a tak jsme se vydali zpět na jih (pouze s malou zastávkou na Tapotupotu Bay).

Tapotupotu Bay...amazing

Tapotupotu Bay...awesome

     Pak nás čekala jen silnice směr dolůůůůůů a cílem bylo „Kauri Coast“. Cestou tam po západním pobřeží jsme náhodou narazili na malej koňskej ranč s typickým kiwi majitelem, kde jsme mohli za pár babek přespat. Něco jsme akorát ukuchtili, povraždili miliony komárů a zapadli spát.

(PS:ten den jsme završili prvních 1000 ujetejch kilákůů)

Den 4. - Nejstarší kamenná budova, Matauri Bay (11. 2. 2012)

Fakticky prastarý...

       Po přespání na jednoduchým parkovišti pro campervany jsme osedlali Julču a vydali se směrem nejstarší kamenný dům na Zealandu. Předem musím upozornit, že Evropan si může pod tímto pojmem představit leccos, ale skutečnost je taková že dům mejch prarodičů je možná starší. Ale NZ je relativně nová země a tak si na tom trvaj. Jedná se o dům, jenž byl postaven prvními místními misionáři a stavba je datována do roku 1833. (Už chápu, proč jsou někteří turisti tak nadšení z Pražských památek). Dům to je ovšem pěknej a uvnitř je umístěno malé muzeum místních starých rukodělných řemesel společně s klasickým novozélandským suvenýr-shopem.

            Další cestu jsme zvolili k nejbližší pláži, pač jsme si chtěli zaplavat a kapku se ochladit, protože nepřetržitý hic nás ubíjel. Dorazili jsme na vskutku nádherný místo jménem Matauri bay.
      V tomto zálivu leží na dně loď Greenpeace Rainbow Warrior, jenž je vyhledávaným cílem potápěčů, jelikož vrak je uzpůsoben k prohledávání. Historie lodi byla trochu jak z akčního filmu (ostatně film byl i natočen), protože se jednalo o loď greenpeace, jež se chystala na plavbu k Tahiti protestovat proti francouzkým jaderným testům. Mno a tak se francouzká vláda rozhodla loď potopit ještě v aucklandským přístavu. Akci provedli dva agenti sérií dvou výbuchů, přičemž první měl vyhnat lidi a druhý loď potopit. Plán by vyšel nebýt jednoho Greenpeace fotografa, jenž na palubě po první detonaci zůstal dokumentovat poškození. Agenti byli posléze dopadeni, odsouzeni na 10 let a vše vedlo k ochlazení NZ-francouzských vztahů. Výsledkem po nějaké době byla omluva Francie, odškodnění a propuštění agentů.
Loď Rainbow Warrior byla poté znovu potopena poblíž Matauri Bay.

Matauri Bay

Beach boy on Matauri Bay

pokus o panorama - Matauri Bay

      Pobřežní cesty, tzn. nahoru dolu doleva doprava, ale určitě ne rovně, nás zavedli ve snaze najít privátní pláž na přespání do míst kde byste normálně jeli jen s traktorem …a v ten moment jsem byl vděčnej za naše nové pneumatiky a Julču která je rozenej offroad :-). Cesty na novým zealandu jsou celkově dost překvapující místama. Velice častá je zde prostě cedule „Bacha-gravel road“ a než ji zaregistrujete, auto skočí a už jste na polňačce :-) a já jako milovník aut pak jen s Julčou trpim každou díru a nerovnost.A taky se Vám může stát, že po nějaký hodince jízdy se dostanete do budu kde hold skončíte protože hold brána :-).

Asi za 500m měla být nádherná pláž... takže otočit tam kde to moc nejde a mazat zpět.

Ale naše Julča je traktor a se všim si poradí...zvlášť s novejma gumama

Den 3. - Matapouri beach, Whale bay, Kawakawa (10.2.2012)

      Tentokrát jsme měli štěstí a při cestě z Whangarei jsme narazili na nádhernou pláž bez cedule NO CAMPING. Takže jasný že zaparkovat, vykoupat, nafotit, uvařit a spát. Zvuky vln jsou opravdu jako ukolébavka.

      Na druhej den jsme po ranním koupání v parádně čistým moři zkoukli mapu a zjistili, že je tuparádní pobřežní walk směrem k jedné z nejhezčích pláží na severu – Whale bay. Sbalili jsme foťáky a vyrazili na cestu. Jelikož byl opět nádhernej den a slunce pálilo jak vo život – krém je nutností jinak Vás to tu sesmahne jak na grilu a během chvíle…ten chybějící ozon je fakt znát a s evropským krémem o faktoru 20 jste tu akorát pro smích. (já si přivezl faktor15 :-) a tomu nechtěli kiwi ani věřit, že to v Evropě stačí).
Dále už nechám hovořit fotky:

Tady jsme nocovali

Ranní koupel ve vlnách...prostě bomba (Matapouri beach)

to neni Slunce ...to je Měsíc v úplňku (Matapouri beach)

Matapouri beach

Pobřeží Sandy bay

Pobřeží Sandy bay

Whale bay...úžasná, malá white sand pláž...sqělý koupání :-)

Whale bay...úžasná, malá white sand pláž...sqělý koupání :-), to už sem asi řikal...

      Tohle všechno jsme stihli za dopoledne a část odpoledne (Tomáš je ranní ptáče...bejt to na mě tak se nikam nepohnem :-)). Neradi, ale museli jsme tohle úžasný místo opustit a posunout se dál směrem Bay of Island. Cestou jsme si hodili stopku v městě Kawakawa kde jsme se rozhodli koupit nový zadní pneu protože na těch slikách co tam bylz se mi moc pokračovat nechtělo (později jsem děkoval našemu osvícení, protože cesty, kterejma jsme později jeli by ty gumy nemohli přežít).

      Každopádně z Kawakawa (dobrý kafe tam maj pozn. autora) jsme se pohnuli na Bay of Island s tim že se už zažnem poohlížet po noclehu. Ale to by nebyl komerční Bay kdyby na každým malým koutku nestála cedule No camping. Takže jsme se pohnuli až za město Waitangi, kde jsme náhodou narazili na vodopády Haruru falls.

Já a Haruru falls