New Zealand adventure: Queestown - Auckland trip (1/2)

Fáze první – Queenstown

Nyní trochu zpátky do minulosti, přesně do týdne mého původně plánovaného odletu ze Zélandu (20 – 26. srpen 2012). Původně sem měl odlítat 25.srpna do Austrálie a proto sem měl na ten samej tejden naplánovanej trip zpět do Queenstownu a odtud do Aucklandu za zbylýma kamarádama.

Udělal sem vlastně jak sem již v jistým článku tady na blogu napsal…vrátil sem se do Queenstownu, ale tentokrát s penězi v kapse :-D Plán byl jasnej a jednoduchej skočit si největší australsko-pacifický bungy. Tobyl ostatně plán už od samýho počátku co sem vůbec začal o N.Zealandu přemejšlet.

Takže sem v Christu skočil na letadlo a za necelý dvě hodˇky byl v Queenstown. Už samotná pasáž přistávání je parádní, jelikož prolítáte údolím a na svahu sem moh vidět nějakou grupu mávajících turistů, jež byli evidentně happy vidět boeing za letu tak zblízka a jinak než ze spodu. Po dosednutí na velice krátkou ranvej vám dá kapitán pocítit funkci brzd a bezpečnostních pásů. Ale to je signál, že ste v Queenstown. Z letiště sem se přemístil rovnou do centrály AJ Hacket Bungy, kde sem si počkal ma můj termín skoku. Jelikož to bylo uprostřed týdne a uprostřed zimi nečekal sem velkou společnost, což mi vyhovovalo. Nakonec sem jel jen já a šofér, což z mýho skoku udělalo trochu jedinečnou věc. Ale abych nepředbíhal. Z města vás na Nevis bungy vezou asi půl hodky skrze parádní counryside a parádní scenerie. Mezitím vystoupáte docela vysoko do hor až se před váma objeví „Pan Nevis bungy a Swing“. Po tom co vyskočíte z auta vás rovnou navlíknou do postroje, převážej vás a pošlou rovnou do fronty…v mým případě se fronta nekonala, jelikož sem byl sám, což mi dalo dost času na pokec s crew. A jelikož sem byl sám, pár členů se rozhodlo jít si skočit se mnou ve volný chvíli, nadělat nějaký crazy skoky a crazy fota a prostě si užít (jejich práci jim závidim).

Samotnej skok je docela rychlej ani se nenadějete a sedíte na sedačce týpek vám uvazuje bungy kolem nohou a už stojíte nahraně a týpek odpočítává… mno a pak už jen není na co čekat že…prostě skočíte a 134m a 8.5 vteřin padááááááááte a to docela rychle a volným pádem. Řeka, kerá se zdála bejt docela hluboko a daleko pod váma se mezitím nezadržitelně blíží a váš mozek moc neví, co má vlastně dělat. Je to jak střela adrenalinu přímo do centra mozku. Nepopsatelný neskutečný, neskutečně sqělý…nikdy sem nic podobnýho nezažil a byl to jeden z nejlepších momentů v mym životě, néli ten nejlepší, ale rozhodně byl nejšílenější a nejvíc coool. (mmch když někdo řekne, že je to dechberoucí zážitek je to docela výstižný…) Rozhodně je to největší výzva jaký čelíte i když v mým případě sem čekal že skočit bude větší problém…já to prostě udělal. Ale ten moment, když už jste za hranou a víte, že už to nejde vzít zpět…ten je nezapomeneutelnej.

Po týhle zkušenosti už padlo jen rozhodnutí, že nemůžu odjet a nezkusit i Swing…jež je zase něco jinýho. Lidé ho často volí protože nemusejí překonat sami sebe v plném slova smyslu. Myslím tím, že nemusejí sami skočit do tý svinský rolkle pod nima. Tady to za vás obstará týpek kerej i když to máte čekat tak vás překvapí momentem, kdy vás odpálí a vy už se jen řítíte po největším swingu na světě rychlostí kolem 150km/h po 300metrový dráze.

Po návratu do města jsem si prošel celý city vystoupal hodinovej walk na místní horu nastřílel z ní milion fotek města a pak už sem se jen za pomoci lanovky svez zpět do centra, kde jsem zaplul do parádní irský hospody na super pivo a pokec s místníma. Neseděl sem dlouho páč mě na další den ráno čekal let do Aucklandu.

Mno takže teď konečně dost keců a tady sou ty fotky a tentokráte i videjka :-)