Odlet a přílet:
Začnu od začátku a vezmu to šmahem. Po té, co jsem 29. 9. 2011 zamával uslzené mamce, potřás rukou táťkovi se slovy: „Za rok čau“, jsem poprvé v životě usedl do letadla (ano, ano bylo to poprvé) a rozlít se směr nový svět resp. Nový Zéland. Po nějakých 6ti hodinách letu jsme dosedli, poněkud dramaticky, na letišti v Dubaji (mě to dramatický nepřišlo, páč sem byl letovej panic, ale podle křiku a menší paniky mezi lidma to asi nebylo normální přistání). Jo hold trochu fouklo a trochu to houplo s letadlem těsně nad zemí.
Ale pojďme dál. Po menším bloudění po letišti jsem konečně dostal všechny povolení a mohl se jít na 4 hodiny vyspat na hotel. Cestou na onen hotel jsem strávil asi 5min venku tj. bez klimatizace, ale i tak to stačilo, abych byl mokrej jak voda v bazénu. A to podotýkám bylo kolem 2 hodin ráno (takže chládek). Po mega dlouhým 4hodinovým spánku následoval už „jen“ milion hodin dlouhej let do Aucklandu ovšem s mega-moc-hustě-kruto-parádním Airbusem A380kou. Let i mezipřistání v Sydney probíhal naprosto bez potíží, teda až na to, že mi ty šmejdi celníci v Sydney zabavili flašku Becherovky, což měl bejt present pro Homestay rodinu.
No a tak se dne 1. 10. 2011 Zlatoolešnák Fias objevil na Novém Zélandu, a začal psát novou kapitolu svýho života, která zatím pokračuje a doufejme, že i úspěšně pokračovat bude.
Začnu od začátku a vezmu to šmahem. Po té, co jsem 29. 9. 2011 zamával uslzené mamce, potřás rukou táťkovi se slovy: „Za rok čau“, jsem poprvé v životě usedl do letadla (ano, ano bylo to poprvé) a rozlít se směr nový svět resp. Nový Zéland. Po nějakých 6ti hodinách letu jsme dosedli, poněkud dramaticky, na letišti v Dubaji (mě to dramatický nepřišlo, páč sem byl letovej panic, ale podle křiku a menší paniky mezi lidma to asi nebylo normální přistání). Jo hold trochu fouklo a trochu to houplo s letadlem těsně nad zemí.
No a tak se dne 1. 10. 2011 Zlatoolešnák Fias objevil na Novém Zélandu, a začal psát novou kapitolu svýho života, která zatím pokračuje a doufejme, že i úspěšně pokračovat bude.
Ubytko a škola:
Prvních pár týdnů jsem bydlel v Kiwi-rodině tj. v rodině rodilých mluvčích. Rodinka to byla na pohodu, ale po 5ti letech free života na Strahově mě ty pravidla rodinného soužití trochu deptaly, a tak sem změnil ubytko za, pro mě podstatně pohodlnější, studentský dům LUAU. Majitelé jsou nesmírně milý a přátelší manželé z Brazílie a dům je plný studentů i nestudentů, takže je tu zkrátka furt s kým mluvit. Tady plánuji zůstat až do novýho roku.
Od 3.října jsem regulérním studentem na jazykové škole Worldwide School of Englisch v srdci Aucklandu na Queen Street 233-7 a pár metrů od dominanty města SkyTower.
Byl a stále je to docela hustej nezvyk chodit do školy od devíti do čtyř pět dní v týdnu (Strahov má hold jiný zvyklosti). Ale v podstatě mi to jen prospělo hehe…zároveň jsem klikař, protože jsem vyfasoval asi nejlepší učitelku na škole, která jen tak mmchd v ten samej týden, kdy já přiletěl na NZ, odletěla do České republiky, aby se tam provdala za čecha…hehe hustá náhoda.
Díky škole jsem našel spoustu nových přátel v podstatě z celýho světa a pár i z čech, takže úplně odrodit od češtiny je nemožný. Asi nejkomičtější byla situace, kdy jsme se potkali tři češi (zdravím Petra a Tomáše) a z konverzace vyplynulo, že jeden je slávista, druhej baníkovec a do třetice já, zapřísáhlej sparťan. Svět je prostě "kurva" malej :-) (nebo že by to bylo velikostí naší fotbalový ligy??!!).
Toliko asi k úvodnímu psaní ...chtěl jsem se ještě zmínit o těch pár výletech, co jsem zatím výjezdně z Aucklandu podnikl, ale musim vyndat prádlo ze sušičky a čeká mě žehlení ;-)
takže... pokračování příště....
