Ale každopádně story o guláši začala, když mi někdo nejmenovaný řek, že to je hračka. Z toho jsem usoudil, že to zvládne i kopyto jako já. A tak se začal výzkum po Aucklandu, jak je to se surovinama. A jelikož ke guláši je nejlepší knedlik, jal sem se shánět i knedlik. Teda ne knedlik, ale věci na něj. Dalším důvodem, neméně důležitým, byl fakt, že sem někde v jakémsi asi alkoholovém opojení svému krajanovi Tomášovi slíbil, že na Štědrej den se vykašlem na kapra :-) a spíchnu pořádnej guláš a jak jinak než s knedlikem.
Po probdělých nocích a snech plných hrůzi sem si řek: Nebuď blbej a kontaktuj nejlepšího profíka. Mno a tak se stalo a profík samozřejmě poradil a povzbudil (tímto zdravím mistra Láďu Hrašku do Údolí a posílám díky…splatim až se vrátim).
Samozřejmě, že si nechci vystřihnout vostudu, takže sem se jal otestovat to na sobě. Co si budem povídat. První pokus byl katastrofa a vím, že už nikdy nepoužiju větu „horší sem nejed“.:-) Připálený, všelijaký a výsledek něco zajímavýho, jenom ne guláš. Ale jelikož-nýbrž-protože sem z hor a flintu sem neměl abych ji hodil do žita, konal se pokus číslo dvě hned následující večer a to rovnou v kombinaci s výrobou knedlíků. Obohacen o zkušenosti předešlého dne jsem se cejtil silnej v kramflecích, mno a tjamtadadáá, vono se to povedlo. Neřikám, že to byl buhvíjakej zázrak, ale mozek mi řek, že to voní jako guláš, chutná jako guláš, takže to musel bejt guláš.
A co knedlik??? Hehe to je kapitola samo pro sebe…trochu předběhnu a řeknu, že se to povedlo napoprvý a docela obstojně. Ale zpátky. Problém byl, že na zélandu (a v podstatě nikde NA SVĚTĚ, snad jenom v ČR A SR) prostě neseženete hrubou nebo polohrubou mouku. Jenom hladkou, třeba půltunovej pytel, ale jenom hladkou. Ale jelikož prastaré moudro praví: „Můžeš bejt blbej, ale musíš si umět poradit!!“ Tak sem si řek: Nebuď blbej a kontaktuj profíka. Mno a tak se stalo a profík samozřejmě poradil a povzbudil (tímto zdravím mistra Googla). Ten mi doporučil vyzkoušet výrobu knedliků z hladké mouky hrníčkovou metodu. Mno a jak jsem již předeslal, klaplo to.
Výsledek můžete shlédnout sami níže.
PS: Pro Tomáše: Hi Bro... Myslim, že to můžeme rozjet. Pivo, rum a guláš ... Štědrovečerní večeře jak má bejt.
----------------------------------------------------------------------------------------
A nyní milé dámy (a kuchařští učni) vezměte tužku a papír a začínáme s kulinářským zážitkem „Knedliky ala Hrníčková metoda“
Co k tomu potřebuju: (pro dvě moje porce)
1.5 hrnku mlíka, 1.5 hrnku hladký mouky, 1 vejce, 4-5 plátků toastovýho chleba (nebo jakýkoli jiný pečivo), moje špetka soli :-)
Co s tím:
Hladkou mouku, mlíko, špetku soli a vejce smícháme, přidáme na kostky rozkrájenej pečivo zase smícháme a necháme chvíli stát. Mezitim si vymažeme hrnky máslem (důkladně, pač budete chtít ty knedle vyklopit), pak hrnky naplníme směsí do 3/4, dáme do velkýho hrnce, kde už se nám vaří trocha vody, a dolijeme vodu tak, aby sahala do 1/3 hrnků. Vaříme 25-30 minut mno a pak se děj vůle bóóóžíí.
A nyní milé dámy (a kuchařští učni) vezměte tužku a papír a začínáme s kulinářským zážitkem „Knedliky ala Hrníčková metoda“
Co k tomu potřebuju: (pro dvě moje porce)
1.5 hrnku mlíka, 1.5 hrnku hladký mouky, 1 vejce, 4-5 plátků toastovýho chleba (nebo jakýkoli jiný pečivo), moje špetka soli :-)
Co s tím:
Hladkou mouku, mlíko, špetku soli a vejce smícháme, přidáme na kostky rozkrájenej pečivo zase smícháme a necháme chvíli stát. Mezitim si vymažeme hrnky máslem (důkladně, pač budete chtít ty knedle vyklopit), pak hrnky naplníme směsí do 3/4, dáme do velkýho hrnce, kde už se nám vaří trocha vody, a dolijeme vodu tak, aby sahala do 1/3 hrnků. Vaříme 25-30 minut mno a pak se děj vůle bóóóžíí.
 |
| jojo já wim, že to neni úplně vono, ale lepší než nic :-) |
 |
| twl ta vůně...že to i managera přilákalo do kuchyně :-) |
 |
| Sem byl tak natěšenej, že sem to málem zapoměl vyfotit |
